Rok se s rokem sešel...

A je tu opět léto a s ním prázdniny a čas na cestování a poznávání nových zemí, lidí a kultur. Po roce se vracím na svůj blog, abych sem čas od času mohla napsat pár postřehů a dojmů z mého pobytu v Belgii, kde budu následujících pět týdnů hlídat děti. Snad přežijem všichni :-)

Ze samoty trochu dál od lesa - II

První pracovní týden utíkal rychle a práce nebyla vůbec složitá. Možná proto se moje tělo začalo nudit a onemocnělo :-( V pátek ráno jsem navštívila v St. Félixu doktora, který mi předepsal prášky na zánět hltanu a na teplotu. Za návštěvu si naúčtoval 22 € (poplatek je stejný i pro Francouze, pro jejich děti je dokonce vyšší o 5 €! Takže ať žije náš třicetikorunový poplatek, na který si všichni stěžují! :-D) a poslal mě s receptem do lékárny. Tam jsem utratila dalších 12 € a jela se domů pořádně vypotit. Po 4 dnech teploty nepřestávaly, a tak jsme se k doktorovi vydali nanovo. Ten už mou diagnózu změnil na vobyč angínu a řekl si o dalších 22 eur a paní lékárnice o 15. A já se jen modlila, aby mi potom ty peníze pojišťovna vrátila zpět (a nakonec také vrátila a bez problémů). Takže jsem v posteli (ve skutečnosti jsme nespali v posteli, ale na matracích poskládaných na zemi v jedné veliké místnosti) strávila celý týden.

Ostatní stihli dva víkendové výlety, nejprve do Revel na sobotní trhy, které spojili s koupáním v jezeře a druhý den navštívili Toulouse. Sice jsem už v Toulouse byla na jaře, ale tohle město nestačí vidět jen jednou. Je jedno z nejkrásnějších a hlavně v noci!

Jinak jsme každý podvečer chodili na procházky s oslíkama na vodítku. S opravdovýma živýma oslíkama :-) Na farmě se chovali čtyři k tomu, aby jednou vozili děti a vydělávali si tím třeba na potravu. Byli strašně moc roztomilí, i víc než koně! Proto jsme jim pak s radostí stavěli několik dní dřevěný domek, aby se měli kam schovat při dešti a přes zimu.

Ze samoty trochu dál od lesa - I

Sice opět s velikým zpožděním, ale přeci jen se vracím na blog se svými zápisky z workcampu ve Francii.

Odjížděli jsme s Jířou z Prahy autobusem, který měl cílovou stanici ve Španělsku. My jsme se nechali vyhodit v jižní Francii v Narbonne a ostatní cestující pokračovali s cestovní kanceláří na dovolenou. Tento dopravce totiž nabízí volná místa i ostatním lidem přes internet a cena je rozhodně lepší (2200,- zpáteční jízdenka až na jih k moři), než s Eurolines nebo Student Agency, jezdící jen do Paříže, a pak bychom se museli ještě předraženým vlakem dostat na jih k Toulouse (jednosměrná jízdenka POUZE do Toulouse za 60-70€. + jízda z Toulouse do Villefranche za 6,30€).

Náš kemp se nacházel v malilinkaté vesničce, asi 15 km od městečka Villefranche de Lauragais a 40 km jižně od Toulouse. Z odpočívadla na dálnici u Narbonne jsme měli na sobotní ráno domluvenou spolujízdu se dvěma mladými Francouzkami, které nás tam vyzvedly bez jakýchkoliv problémů a po hodině a půl už jsme vystupovali ve Villefranche na nádraží, kam si pro nás přijeli organizátoři kempu.

Ihned po příjezdu na farmu nás čekal oběd se všemi místními a i dalšími návštěvníky-dobrovolníky. Zbytek víkendu byl relaxační, museli jsme se připravit na pracovní týden. Navštívili jsme blízkou vesničku St. Félix se středověkými domy, kostely a hradbami a poslechli si v jedné kavárně písně od Edith Piaf. Ty tu zpívala zpěvačka hrající na akordeon a doprovázeli ji další dva hudebníci na kytaru a bicí.

Z toho uplne nejzapadlejsiho kouta na svete

Jsem uplne odriznuta od sveta a je to nadherne! Nikdy jsem si nedokazala predstavit jake to je bydlet nekde na samote, do nejblizsi vesnice mit nekolik kilometru a krome telefonu zadny jiny kontakt se svetem. Je tu sice jeste internet, ale ten tu skoro nikdo nepotrebuje a ja se k nemu dostala az po 5 dnech a jenom na chvilicku. Verte mi, krome blogu, na ktery chci napsat uplne vsechny sve zazitky, mi nic nechybi. Kez by to tak bylo i v normalnim zivote :-)
Takze, kde to vlastne jsem. Rok se s rokem sesel a ja odjela opet do Francie na workcamp. Presto, ze lonsky zazitek byl skvely, ten letosni nema chybu. Jsme na farme, ktera se sklada z nekolika staveni a hodne rozlehlych pozemku s ruznymi druhy zvirat. Tento objekt bude za nekolik let slouzit jako ubytovna pro handicapovane lidi a svobodne matky v nesnazich. Vse tu pro ne bude zdarma, dokud si nebudou sami schopni najit bydleni a zamestnani. Organizace, ktera jim vsechno tohle poskytne, se stara i o stavbu tohoto arealu a na ni pomahame spolu s mistnimi Francouzi. Jde vesmes o zednicke prace, jako staveni kamennych zidek, nahazovani sten, natirani prken, vrtani, zatloukani... je to fajn :-) Pracujeme kazdy vsedni den od 9 hodin do poledne; potom vsichni spolecne obedvame a od 2 jeste do 5 znovu pracujeme. Vecer je od pul 8 tzv. Aperitif, kdy se vsichni sejdeme u stolu, nalejeme si vino (vetsinou michane s visnovym likerem) a povidame si. Po pul hodine se konecne dostavame k prvnimu chodu vecere :-) At uz obed, nebo vecere, kazde jidlo se sklada ze salatu jako predkrmu, hlaviho jidla, pote koluje na stole syr (Camembert a kozi) a pak ovoce, nebo po veceri nejaky kolac, nebo ovocny salad apod. Jidla je to najednou neskutecne hodne a clovek si muze vzit od kazdeho jenom trochu, nebo by za chvili prasknul. Bohuzel tu ale nikdo nema potrebu jist vicekrat nez trikrat denne, coz zase dela problemy me. Nedokazu se v poledne nacpat tolik, abych vydrzela do pul 9 bez niceho dalsiho. V tomhle jsou Francouzi hloupi a taky proto maji vsichni tak vypaseny pupky, dobre jim tak :-) Kazdy vikend mame na programu nejaky vylet nebo akci , ale o tom az zase v dalsich clancich. A bientôt :-*

Český Krumlov

Minulý týden jsme se vydaly s Terkou do Českého Krumlova na několikadenní návštěvu u kamaráda. Měly jsme v plánu prochodit a poznat město ze všech stran a ještě chtěly stihnout i blízké okolí, jako přehradu Lipno, chalupu na samotě u lesa - s táákhle velkýma borůvkama a houbama (asi 20 km od Krumlova, jméno vesnice jsem už bohužel zapomněla), nebo Hlubokou (tu jedinou jsme ale nestihly, snad příště). Město mě tak moc okouzlilo, až si troufám říct, že je snad tím nejkrásnějším, co jsem v Čechách zatím viděla. Zaslouženě patří na seznam památek Unesco! Byla jsem velice zvědavá na jejich slavné otáčivé hlediště a o to víc byla překvapená, jaká malá kovová konstrukce to v parku je. Prý kazí ráz celého města, tudíž se ho jeden čas snažili radní odstranit. Není ale odnikud z dálky vidět, tak nechápu, proč tolik povyku. Ještě jsme se i podepsali pod petici za jeho zachování :-) Navštívili jsme i dvě muzea, jedno s voskovými figurínami a druhé útrpného práva. Stihli jsme i vystoupat na hradní věž, za městem ke kapli na Křížové hoře a ještě se projít zámeckými zahradami. Tři dny tam utekly jako voda a nám se vůbec nechtělo domů. Takže příští prázdniny jsme tam zase jako na koni :-)

Ještě z Francie

...vkládám fotky z Paříže, v květnu jsem ji navštívila poprvé a na strašně krátkou dobu, takže se tam rozhodně musím někdy vrátit :-)