Ze samoty trochu dál od lesa - II

První pracovní týden utíkal rychle a práce nebyla vůbec složitá. Možná proto se moje tělo začalo nudit a onemocnělo :-( V pátek ráno jsem navštívila v St. Félixu doktora, který mi předepsal prášky na zánět hltanu a na teplotu. Za návštěvu si naúčtoval 22 € (poplatek je stejný i pro Francouze, pro jejich děti je dokonce vyšší o 5 €! Takže ať žije náš třicetikorunový poplatek, na který si všichni stěžují! :-D) a poslal mě s receptem do lékárny. Tam jsem utratila dalších 12 € a jela se domů pořádně vypotit. Po 4 dnech teploty nepřestávaly, a tak jsme se k doktorovi vydali nanovo. Ten už mou diagnózu změnil na vobyč angínu a řekl si o dalších 22 eur a paní lékárnice o 15. A já se jen modlila, aby mi potom ty peníze pojišťovna vrátila zpět (a nakonec také vrátila a bez problémů). Takže jsem v posteli (ve skutečnosti jsme nespali v posteli, ale na matracích poskládaných na zemi v jedné veliké místnosti) strávila celý týden.

Ostatní stihli dva víkendové výlety, nejprve do Revel na sobotní trhy, které spojili s koupáním v jezeře a druhý den navštívili Toulouse. Sice jsem už v Toulouse byla na jaře, ale tohle město nestačí vidět jen jednou. Je jedno z nejkrásnějších a hlavně v noci!

Jinak jsme každý podvečer chodili na procházky s oslíkama na vodítku. S opravdovýma živýma oslíkama :-) Na farmě se chovali čtyři k tomu, aby jednou vozili děti a vydělávali si tím třeba na potravu. Byli strašně moc roztomilí, i víc než koně! Proto jsme jim pak s radostí stavěli několik dní dřevěný domek, aby se měli kam schovat při dešti a přes zimu.

Ze samoty trochu dál od lesa - I

Sice opět s velikým zpožděním, ale přeci jen se vracím na blog se svými zápisky z workcampu ve Francii.

Odjížděli jsme s Jířou z Prahy autobusem, který měl cílovou stanici ve Španělsku. My jsme se nechali vyhodit v jižní Francii v Narbonne a ostatní cestující pokračovali s cestovní kanceláří na dovolenou. Tento dopravce totiž nabízí volná místa i ostatním lidem přes internet a cena je rozhodně lepší (2200,- zpáteční jízdenka až na jih k moři), než s Eurolines nebo Student Agency, jezdící jen do Paříže, a pak bychom se museli ještě předraženým vlakem dostat na jih k Toulouse (jednosměrná jízdenka POUZE do Toulouse za 60-70€. + jízda z Toulouse do Villefranche za 6,30€).

Náš kemp se nacházel v malilinkaté vesničce, asi 15 km od městečka Villefranche de Lauragais a 40 km jižně od Toulouse. Z odpočívadla na dálnici u Narbonne jsme měli na sobotní ráno domluvenou spolujízdu se dvěma mladými Francouzkami, které nás tam vyzvedly bez jakýchkoliv problémů a po hodině a půl už jsme vystupovali ve Villefranche na nádraží, kam si pro nás přijeli organizátoři kempu.

Ihned po příjezdu na farmu nás čekal oběd se všemi místními a i dalšími návštěvníky-dobrovolníky. Zbytek víkendu byl relaxační, museli jsme se připravit na pracovní týden. Navštívili jsme blízkou vesničku St. Félix se středověkými domy, kostely a hradbami a poslechli si v jedné kavárně písně od Edith Piaf. Ty tu zpívala zpěvačka hrající na akordeon a doprovázeli ji další dva hudebníci na kytaru a bicí.